Jarní déšť.

Josef Kuchař

Jarní déšť.
Nad krajem s vískou obláček se snes a vzrostl v mrak. Stín v luhy padl zticha; list nehýbá se, šeřík těžce dýchá a plny vůně sady jsou i ves. Slyš kvakot žab a trilek ptáka kdes, – vše čeká déšť: strom, luh i polní lícha... Teď padla krůpěj... mží... déšť šumí, šplíchá, vše umlklo až na šum od nebes. Plnými ústy země vláhu pije – – Teď ustal déšť, – dech štěstí na všem leží, a země oddychá tak blažená a svěží. A slunce clonu mraků poodkryje, a z pod nich modrá obloha se snivá tak otcovsky na zmladlou zemi dívá. 8