Večerní klekání.

Josef Kuchař

Večerní klekání.
Po denní únavě, po všedním žití shonu rád za město jdu do polí, načerpat nových sil. Květ svlačce zavřel kalich svůj, skřivánčí dozněl tril, a kol mne vše již tichne, – den je dávno v sklonu. Tu, v tichou večerní šeř klekání, slyš, zvonu: V ten jeho klidný, k srdci mluvící zvuk jak by slil vše svatá ponětí, vše kouzlo drahých v žití chvil, a já div ve vzpomínkách blahých neutonu... Tam na chýž myslím z mládí; – zbožně hlavu chýle, hoch šťastný, stál jsem před ní večerní té chvíle a k vroucí modlitbě jsem spjal své ruce bílé. Pak celou čistou mysl dětskou vtisk’ jsem v svatý kříž. – To vše mi vzala léta. Na hlavě své žití tíž s tím srdcem dětským nepomodlím se snad nikdy již. 17