Černá hodinka.

Josef Kuchař

Černá hodinka.
Čas večera jde sladký, snivý... Jeho dech se jizbou stmělou blaze šíří... Hlava bádá, co bylo v žití kdys. Sta vidin obepřádá mne kouzlem svým, sta snů si hraje po oknech. Však z blahých obrazů a zářných vidin všech má duše nejraději upomínky spřádá na drahou hlavu plavou, jak mne měla ráda a v žhoucích polibcích mi lpěla na ústech. Tisíce zlatých jisker s nebe v sny mé splývá, a na obzoru v modré šeři luny srp tak jasně třpytí se a v jizbu se mi dívá. Je venku mráz, – však mně se v duši vonně lije zář jara a s ním pohled očí, plný chrp, a mladé lásky celá snivá poesie. 23