Na tichém hřbitově. (Ludvík Pfau.)

Josef Kuchař

Na tichém hřbitově.
(Ludvík Pfau.)

Kdy po tichém jdu hřbitově, jak těžko, srdce, je ti, že možno nejvěrnější hruď, nám oddanou, ó Bůh to suď, tak rychle oželeti. Hrob brzo travou zaroste a vesele se dívá; jak list, jejž s větve vítr svál, se s námi život rozžehnal – a ptactvo dále zpívá. Ó, srdce lidské, s pýchou svou, šept cypřiší co jeví? – Nám úzký koutek vymezen; v něm sotva zdřímne srdce jen, již o něm nikdo neví. 86