Hymna *).

Hymna *).
Vstal slavný den! – Nad hlavou Tvou se klene dnes nebe, sluncem lásky ozářené, dnes každé srdce hárá Tobě vstříc, vděčností, úctou jato – povznesené..povznešené... Let padesát je Tvého panování: šlechetných, krásných činů na tisíc dnes aureolou oblévá Tvou líc, k níž lidstva Genius se tiše sklání. – Tys pro svůj lid vždy vroucí srdce měl, co k blahu, k spáse jeho, – to Jsi chtěl; i v děsu války na severu říše Jsi přišel těšit jej před jícny děl; i ve chatách, v nichž bouřil živlů příval, – hle, Genius to zlatem v žulu píše – Tys rukou štědrou tlumil zlo to tiše a s milosrdným srdcem svým tams dlíval. *) Uveřejněna úvodem v jubilejní vídeňské publikaci české „Viribus unitis – kniha o císaři“, tištěné ve všech jazycích monarchie rakouské.
69 A jiné ctil Jsi lidstva ideály, jež v zníceném Tvém velkém srdci plály: umění, vědy, vzdělanosti říš, jež prostírá se do nebeské dáli... Tys hrdý, důstojný jim stavěl chrám, v němž duch se zvedal u nadšení výš a k věčným zdrojům pravdy, světla blíž – – Ty lid Svůj spasil Jsi a vyrval tmám! A lidu z celé říše zástup valný chtěl v dík Ti vzklenout oblouk triumfálný a zahrnout Tě oddaností vroucí, by o tom vnukům vyprávěl čas dálný – – Vše spělo k práci: srdce, ruka, duch, jeť zářným klenotem ve koruně Tvé skvoucí národů Tvojich láska nikdy nehynoucí; však jinak usoudil v své radě – Bůh! Osudu kynem do kolébky v klín Ti dána koruna a hermelín.– – – Však u kolébky Tvé sudičky stály a sypaly své dary v její stín a k srdci tajemně Ti kladly ruku: čarovné losu květy pod ní vzplály; když dnové Štěstěny se na Tě smály, Tys také smutek kráčet zřel a muku... Žel, v uchystaný slávy zářný den Tys losem trpkým nebyl ušetřen: přemilá družka, Jasná Tvoje paní, jež znala milovat a trpět jen, 70 s andělským srdcem nesouc světa klamy, uzamkla oči ku věčnému spaní a září Ti, jenž v slzách hledíš za Ní, vidinou luznou smírně nad hvězdami. Tam k věčným hvězdám hleď a zjasni líc: zlý osud, Bůh dá, nevrátí se víc! Dnes odlesk zoře stkví se na Tvé skráni, a miliony jásají Ti vstříc, jež ved Jsi k zdroji umění a světla, – a lidumilných činů blahá požehnání,požehnání v památce věčné v budoucno se sklání, by v svěží haluz rodu Tvému zkvetla. 71