Ó jaro, přijď...

Josef Kuchař

Ó jaro, přijď...
Tak dlouho nešlo letos jaro, jen zimy, vichru mlel se svár; snad nikdy dřív jsem necítil tak, že chor jsem, nešťasten a stár. Mé sny a touhy odletěly, svět za lásku mně dal jen klam; co mému srdci bylo drahým, vše pomřelo, – a já zbyl sám. Neb ti, co zůstali tu se mnou, – to nejkrutší je duši jed – ti cize vedou si a nechtí, ach, srdci mému rozumět... Jsem starou vrbou nad potokem: list sdraný, vydoutnalý kmen; mé mládí, láska, radost, štěstí jsou dávno, dávno zašlý sen. Tak teskno, smutno je v mé duši, v mou hruď se tiše klade mráz – – Ó jaro, přijď, v tvých sladkých květech mně aspoň umře se to snáz. 43