Ó jaro, přijď...

Josef Kuchař

Tak dlouho nešlo letos jaro, jen zimy, vichru mlel se svár; snad nikdy dřív jsem necítil tak, že chor jsem, nešťasten a stár. Mé sny a touhy odletěly, svět za lásku mně dal jen klam; co mému srdci bylo drahým, vše pomřelo, – a já zbyl sám. Neb ti, co zůstali tu se mnou, – to nejkrutší je duši jed – ti cize vedou si a nechtí, ach, srdci mému rozumět... Jsem starou vrbou nad potokem: list sdraný, vydoutnalý kmen; mé mládí, láska, radost, štěstí jsou dávno, dávno zašlý sen. Tak teskno, smutno je v mé duši, v mou hruď se tiše klade mráz – – Ó jaro, přijď, v tvých sladkých květech mně aspoň umře se to snáz.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

990. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELANCHOLIE. (Bohdan Kaminský)
  2. Sonet melancholický. (Josef Svatopluk Machar)
  3. EROTIKON I. (Arnošt Ráž)
  4. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  5. Nadarmo. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. XIII. Co hledal jsem, to není v srdci tvém, (Antonín Macek)
  7. PÍSEŇ ŽENINA. (František Taufer)
  8. Stojím na Tvé svaté zemi... (Adolf Heyduk)
  9. Na podzim. (Josef Václav Sládek)
  10. Podzim. (Boleslav L. Černý)