MELANCHOLIE.

Bohdan Kaminský

Smí srdce ješ láskou zkvést(J4m) i zase láskou bolet(J3f) a přec vše tak ji jest(J4m) čím dál čím dál je do let(J3f) A za sebe i kol hleď(J4m) jak přišlo to tak zticha(J3f) sám nevíš ale zvolna teď(J4m) v tvé sny podzim chá(J3f) Jak rychle mi život náš(J4m) rok za rokem jak le(J3f) dnes najednou si vzponáš(J4m) a hle jak smutno je ti(J3f) A jak to přišlo nevíš sám(J4m) tak najednou a hle(J3f) je ci mlá vzpomínkám(J4m) tvé srdce chu spráh(J3f) A zvolna tíš v duši své(J4m) od kon sti(J3f) že co tvým se dosud zve(J4m) též kdys jen do tmy vús(J3f) I ty se dočkáš toho dne(J4m) kdy skončen ži úkol(J3f) i srdce tvé kdys ustydne(J4m) jak ji mřeli kol(J3f) A neunikne nikdo z nás(J4m) vel chvíli jed(J3f) kdy Smrt nám v srdce dechne mráz(J4m) nám tiše k lůžku sedne(J3f) k to přijde ve chvíli(J4m) posled v ži celém(J3f) a pozvolna se nachý(J4m) nad stydnoucím tvým čelem(J3f) I ty staneš kdys na pouti(J4m) po utrpe mnohém(J3f) bys těm kdo ješ zbudou ti(J4m) dal naposledy s Bohem(J3f) I to ruce ztuhnou v led(J4m) a tvůj zrak též se zka(J3f) a hynout budeš naposled(J4m) tak žaložal ma(J3f) I ve tvém příští chvíle jsou(J4m) nezbyt straš chvíle(J3f) kdy to skříží na prsou(J4m) tvé mrt ruce (J3f) A přejde chu průvod kdys(J4m) pohřeb průvod všed(J3f) tako ja vždy i tys(J4m) potkával ze dne ke dni(J3f) I tebe zahrabou v tu zem(J4m) a hřbitovmi vrátky(J3f) kdo provodili sem(J4m) bez tebe jdou zpátky(J3f) A cestou zpět o jiném(J4m) tví budou mluvit zná(J3f) my zapadnem a pohynem(J4m) i vše co bylo mi(J3f) A život brachu jde dál(J4m) sen o velkosti slá(J3f) jenž v poblouze se ti zdál(J4m) ach jenom snem byl prá(J3f) Ach jenom snem jenž snílku vhod(J4m) ti krášlí pas den(J3f) když v trudech boje o život(J4m) kdy ly ne(J3f) A zatím doplál boj a ztich(J4m) skončeny ži trudy(J3f) a zač bojoval nedostih(J4m) ten ce život chu(J3f) A nikdy nevzbu(J4m) dne prv blesk svět(J3f) s rukama křížem na hrudi(J4m) tvé lo v prach tam setlí(J3f) Ó trp hoř osude(J4m) hle kolem jaro zkvé(J3f) leč pro tebe již nebude(J4m) ni jara ani ta(J3f) A opět skřivan vzlétne výš(J4m) a ty ó tichý spáči(J3f) ty nikdy se nedovíš(J4m) že krajem Vesna kráčí(J3f) A vše se znovu dočká dne(J4m) kdy jde kol sama Krása(J3f) jež na zem kte omládne(J4m) své zla květy střá(J3f) Zas hnízdit bude ve stráni(J4m) nice v hnízdě starém(J3f) a žežulčino vo(J4m) se ozve každým jarem(J3f) A kaž květ zas vypučí(J4m) hlavinku zvedne ze sna(J3f) zas i k té mezi nejchudší(J4m) radost přijde Vesna(J3f) Zas budou znovu ptáci pět(J4m) a v lipách bzučet včelky(J3f) a srdcím vždy se vrá zpět(J4m) ten lásky svátek vel(J3f) A opojeni lásky snem(J4m) v magickém luny světle(J3f) milenci no přijdou sem(J4m) v ty jar luhy zkvet(J3f) A zas ten máj se navrá(J4m) v těch jarních no kráse(J3f) v polib slad vrati(J4m) kdy vše jim jem zdá se(J3f) A půjdou v záři ce(J4m) kdy v srdci touha vzrůs(J3f) polib sta a tice(J4m) na dra tisknout ústa(J3f) Jak plá svit luny magic(J4m) jdou oba štěstím mi(J3f) jen ty ty na vždycky(J4m) tam doles pohřben v zemi(J3f) Vše vrá se i květ i list(J4m) i klas jenž v podzim zva(J3f) i vlaštovky zas do svých hnizd(J4m) i láska v srdce mla(J3f) I skřivan vždy zas bude pět(J4m) když umlk na čas krát(J3f) jen člověk nevrá se zpět(J4m) a nevrá se zpátky(J3f) Jde zajde a jak pohyne(J4m) i uponky blednou(J3f) nezbude z nich jedi(J4m) že ta on byl jednou(J3f) A vzejde jaro tisíckrát(J4m) vždy znova pl vdě(J3f) jen člověk sám ten zašel spát(J4m) a spát na ky (J3f)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

499. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó jaro, přijď... (Josef Kuchař)
  2. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  3. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)
  4. Marné čekání. (Alois Škampa)
  5. PÍSEŇ. (Alois Škampa)
  6. Loučení. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  8. Pojď, lani uštvaná... (Augustin Eugen Mužík)
  9. MELANCOLIA. (Antonín Sova)
  10. DO PÍSNĚ SE TO KRÁTCE DÁ... (Josef Svatopluk Machar)