Pojď, lani uštvaná...

Augustin Eugen Mužík

Pojď, lani uštvaná, zde teplo u mne tak, nech slzy volně téc’, až zastaví se samy. Zde, mojich na prsou se vyjasní tvůj zrak, a bůh, jenž trpěl též, on v lásce bude s námi. Ten zbytek života, ten soumrak milování zde dosni – nešťastná, že’s milovala též! Jen nelkej, štěstí tvé že do hrobu se sklání, zde aspoň oddechu a klidu nalezneš. Toť vše, za muka svá co’s vydobyla sobě, co může ještě dát ti tento chladný svět. Na ňadra bolestná slož spjaté ruce obě, rci „Amen!“ v pokoře, a zamkni slzný hled. Já vím, ten život náš jak krutý jest a smutný, kdy duše samotna jim k hrobu spěti má, však dvě kdy pospolu svůj kalich pijí nutný, tuť jedna klesajíc tu druhou objímá.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

294. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  2. Z RÁJE! (Rudolf Mayer)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Nápis. (Augustin Eugen Mužík)
  5. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  6. DLE TENNYSONA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. RORATE! (Xaver Dvořák)
  8. Smrti. (Augustin Eugen Mužík)
  9. XIII. Requiem. (Josef Svatopluk Machar)
  10. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)