TAK DÁVNO TOMU...

František Hais

Tak dávno tomu – ztrácím času pojem – co uviděl jsem hlučným včelek rojem, ó Vesno, květem luhu, lesa vůní a duhou brouka čelo tvoje vzplát’, a v duši plno neznámého štěstí – víc dítě – spěl jsem k tajemnému scestí, ždal, opojné tvé krásy na výsluní bych mladosť svoji mohl vyjásat’. Hoj, vyjásat’! A shořet’ v moři žáru a klesnout’ v náruč sladkých lásky spárů, vše prožít’, co jenom nám život skytá a všednosti se rázem zbýti pout; pel dívčích retů slíbat, v propasť zraků se sřítit’ bezednou a za soumraku, když havěť ptačí v hnízdech svých už skryta, na dívčích ňadrech blahem zahynout’. Dnes po létech mi v tiché resignaci již bouře v prsou tolik neburácí, a taký žár již neplápolá v zraku jak v mládí mého prvých lásky dnech. Je těžko žít’, když iluse se shroutí, když místo v přístav souzeno nám plouti po moři neznámém na pustém vraku, a sklamání když řádí v našich snech.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

30. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. PROLOGEM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V zapomnění. (Alois Škampa)
  4. O dětech. (Josef Kuchař)
  5. Dech májový dětství. (Karel Nejč)
  6. V Lopatovských lesích. (Bohuslav Květ)
  7. Já v letu svém... (Josef Kalus)
  8. NA PLESU SVÉ DCERY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. SONET O TVÉ DUŠI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Vyznání (Otokar Fischer)