Dech májový dětství v duši mou vzpomínku vál(Na)
prach všední z těch květů dávno uvadlých sprchy iluse schvěly(Na)
a vlažnou sperlily rosou že znovu v duši mé vzplál(Na)
pel jemně nadchnutých barev jež v prsti let minulých stlely(Na)
Je Bílá Sobota Kraj spící v poledne unylých snech(Na)
spící dřímotou jarní v mladých se paprscích sluní(Na)
velkého tajemství Vzkříšení zalil posvátný dech(Na)
vzduch mírně prohřátý sladce tajemnou vůní(Na)
A všechno se slavnějším zdálo vlažně prohřátý vzduch(Na)
modř oblohy dubnové i mladistvé polibky světla(Na)
já cítil v tom mlčení slunném příštího života ruch(Na)
i vůni budoucích květů a svěžest zmlazené přírody duší mou rozchvělou létla(Na)
A hlahol vzdálených zvonů tlumeně jásat se zdál(Na)
jich kovové dunění dnes hudbou světější znělo(Na)
Dech svatého Vzkříšení lahodnou vůni v srdce mé dětské vál(Na)
jež jasem zalito klidným v sladkém se stísnění chvělo(Na)
O kouzlo vonného pozdravu minulých dnů(Na)
Mou duši zlomenou znovu dnes touha schvátí(Na)
ach marná touha prchlého dětství nevinných snů(Na)
a nyvě tesknící lítost toho co bylo a se nenavrátí(Na)