Dech májový dětství.

Karel Nejč

Dech májový dětství.
Dech májový dětství v duši mou vzpomínku vál, prach všední z těch květů dávno uvadlých sprchy iluse schvěly a vlažnou sperlily rosou, že znovu v duši mé vzplál pel jemně nadchnutých barev, jež v prsti let minulých stlely. Je Bílá Sobota. Kraj spící v poledne unylých snechsnech, spící dřímotou jarní v mladých se paprscích sluní, velkého tajemství Vzkříšení zalil posvátný dech vzduch mírně prohřátý sladce tajemnou vůní. A všechno se slavnějším zdálo: vlažně prohřátý vzduchvzduch, modř oblohy dubnové i mladistvé polibky světlasvětla, já cítil v tom mlčení slunném příštího života ruch i vůni budoucích květů, a svěžest zmlazené přírody duší mou rozchvělou létla. A hlahol vzdálených zvonů tlumeně jásat se zdálzdál, jich kovové dunění dnes hudbou světější znělo. Dech svatého Vzkříšení lahodnou vůni v srdce mé dětské vál, jež jasem zalito klidným v sladkém se stísnění chvělo. O, kouzlo vonného pozdravu minulých dnů...! Mou duši zlomenou znovu dnes touha schvátí, ach, marná touha prchlého dětství nevinných snů a nyvě tesknící lítost tohotoho, co bylo a se nenavrátí. V. 1895.
9
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.