Nepřítel.

Karel Nejč

Nepřítel.
Mé mládí jenom tmavou bouří bylo, jíž zřídka slunce zářný svit se mihmih, je hrom a déšt tak zpustošil, že zbylo v mém sadě málo plodů zardělých. Hle jeseň myšlének se blíží ke mně a třeba, bych se rýče uchopiluchopil, bych znovu odkryl zatopené země, kde jámy příval vod jak hroby vrylvryl. Ty nové květy, jež zřím ve svých snechsnech, v té půdě spláchnuté jak mořský břeh mystickou potravu zda najdou pro svůj zdar? Ó hoře, hoře! Čas vše rve, co žiježije, a temný Nepřítel, jenž v srdce vtíná spárspár, z té krve našich ran jen sílí, tyje. Přel. 17. X. 1894.
22 OBSAH.
Karel Nejč Do prozářených mlh Ve chvíli ochablosti Já pustou šel cestou Mne zděsilo hrobů mlčení Dech májový dětství Hymnus kraji mé touhy Utišení Vidiny soumraku Umdlení bolesti Na mrtvých vodách Chceš silným sebe zvát? Tvé touhy k slunci jdou Den vůní zavanuv Mha visí v oblacích A stokrát sobě děls A stokrát sobě děls Nepřítel (Ch. BandelaireBaudelaire)
E: av; 2004 [23]
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.