Chceš silným sebe zvát?

Karel Nejč

Chceš silným sebe zvát?
Proud stříkal pod vesly, tvé zraky pýchou plály, a žhavým přeludem tě v slunné modro vábil kraj síly vzkypělé..vzkypělé... Stůj! Neslyšíš, tam v dáli jak peřej smrti řve?..řve?... Proč chvíš se úzkostí? Sláb přílišpříliš, zbabělče, bys v prázdno přímo hlédlhlédl, pro oči bojácné nad marnem příštích roků tkáň barev sálavých jsi v pestrý povrch spředl a zdáním síly strach svůj podle maskuješ. Chceš silným sebe zvát? To kvítí vyrvi plané v snů prsti zbujelé a touhou zadýchané, jímž pestří illuse břeh pustý budoucna! V tom žití bezcenném čin jeden zbývá cenný: Tam v tmy, kde peřej hřmí, loď vžeň vln přes hřebeny, a zdrť ji o skály a mři, vším pohrdnuv! 24. IV. 1897.
16
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.