* * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!

Karel Nejč

* * *
A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
 Nad sladkou vlastí snů tvých jitro zrůžovělé již nikdy nevzejde! O dušeduše, stiš své slzy a ptej se hrdě: Den když pustě míjí za dnem, nač dále v těžkém jhu se vláčet mhou a chladnem a rázem neskončit hru žití sveřepou? A vzešla pustá noc, kdy slepo v příkré skály se cesta sřítila. Tvé stopy větry svály, tma dolem, horem tma, a nikde zákmit světlasvětla. Na slizkém křemení se slabá noha smeká a Smrt, stín černý v tmách, hle u propasti čeká a v chvatu dotěrném se smlouvá s životem. O podlosti! když dík by čestno bylo říci za konec žádoucí, tvé zraky zoufající kol bloudí zděšeně, mhu zříce kolem vzrůstatvzrůstat, a prosí pokorně: Jen chvíli aspoň zůstat, byť vise nad srázem kdes v šeru vlhké sluje! O, živote, ty dny, kdy za oblaky pluje sen k modrým vlnám hor a blankyt žárem šlehá nad poli zlatými, nech jiným krajům svítit! Jen plamen mžikavý dnes dovol do tmy vznítit a v krytém ústraní, kam vítr nezaléhá, se k ohni přikrčit a hřáti údy schřadlé a hlavu zemdlenou do trávy složit svadlé. 2. XII. 1899.
21 CH. BAUDELAIRE
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.