* * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí

Karel Nejč

* * *
Do prozářených mlh se dálný obzor tratí Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
 a v světla zátopu se bílé slunce tříští na nebi modravém. Na schnoucím brambořišti v tvář zápach zahořklý ti dýchne svadlých natí a z lánů zoraných hrud sytý výpar čiší. Vlak táhle zahvizdnul. – Ton lkavý mlžnou tiší se měkce zavlnil nad čarem spících polí... V dál utonolou zve tě jeseň zádumčivá svým vlídným mlčením..mlčením... A vše, co trpce bolí v tvé duši rozchvělé, v stesk plyne jemnýjemný, sladký a v povzdech touhy mdlé, jenž v neurčito splývá za něčím uprchlým, co nevrátí se zpátky. 5
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.