Umdlení bolesti.

Karel Nejč

Umdlení bolesti.
Krev kvasí nečistá se z otevřené rány a nervy v bolestech se podrážděně třesou. Slyš!..Slyš!... Vlhkým večerem teď zdlouha duní hrany: tvou mrtvou naději to z domu snů tvých nesou. Vztek škubne bezmocný ti křečovitě tělem a vzkřikem chrčivým ret chroptí, mokrý pěnou. Klam útěch strháš v ráz ve vzdoru vykypělém a v cáry krvavé rveš ránu zapálenou. A napjat k šílenství se vlastní mukou lomí hnus sebeničení. Skřek v suchém hrdle zmírá. Hnis volně mokvá ran a padáš v bezvědomí. Noc s klidem netečným ti mlčky v okno zírá. Pak lítost mazlivá se lísá k duši tvojí a ze mdlob vzbouzí ji, krev zaschlou měkce smývá, lká tiše nad tebou a vřed tvůj slzou hojí. Svit ranní nesměle se z dálky rozeznívá. 9. XII. 1896.
14
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.