* * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.

Karel Nejč

* * *
Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase. Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
 Pojď, duše, do samot, pojďpojď, v polích jaro zpívá. Žal hořký usnul dnes a bolesť zhojila se. Pojď, hudbu zníti nech, jíž lítost konejšivá tvé nitro zalije a zhýčká v teskné snění! A z rozbahněných cest své tiché odvrať zrakyzraky, ať v travách spočinou a rosném na osení a vzlétnou do modra a bílé na oblaky! A vzpomeň na písně, v něž sladkou melodií vsál mrtvé touhy pláč, jímž zaštká ušlapána, na ptáků jatých kvil, jímž při blankytu nyjínyjí, i dumné lkání hran za květnového rána. Na jitřní paprsky, kdy v truchlých jizeb stíny se vřítí vesele a k hlavám chorých padnoupadnou, na slunné hřbitovy a zkvetlé zříceniny i smutek polední, kdy v sadech růže vadnouvadnou. 29. VII. 1899.
18
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.