* * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí

Karel Nejč

* * *
Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
 a zítřek, vzejdelivzejde-li, zas mhou se bude šeřiti. Kraj smutný prosby své se nudě vyslat bojí a duše ve slunce již netroufá si věřiti. A teskně v šedo zří. Pod okny stezky běží – a marně v cestu zvou. Dnes nelze uniknouti, kal bažin rozlil se, kde kvetl údol svěžísvěží, a zrádné pěšiny se do močálů hroutíhroutí. A zvolna míjí den. Ni sen se neodváží kmit plachých záblesků do šedé vrhnout dáli. Před oknem zkaleným se duše choulí chladem. Na zmrzlém osení se časné jíní sráží a páry otravné se kouří nad močálymočály. Slyš! kdesi na hájku psi smrti skučí hladem. 1. X. 1899.
19
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.