Vyznání

Otokar Fischer

Na sopku hledím a hluboko ve mně tkví obraz vyhaslých hor, na tebe myslím, má milostná země, jejíž pocel se vssál do mých pór. Přes moře vzpomínku vroucí si nesu, líbezná slova jsou v ní, a vábení vod a ševel tvých lesů zastaveníčkem zní. Dobré jitro mi na dálku dává lichotně hravý tvůj hmat, v zahradách máje ty pod bezem smavá, ty svůdná, kterou mám rád.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

353. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Řipu. (Karel Babánek)
  2. Krásným krajem s duší tesknou (Jan Evangelista Nečas)
  3. Cizí kraj. (Bohuslav Květ)
  4. Prolog. (Antonín Sova)
  5. Epilog. (Růžena Jesenská)
  6. JARNÍ MOTIV. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. VII. VZPOMÍNKY. (Josef Kuchař)
  9. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  10. Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále – (Stanislav Kostka Neumann)