Epilog.

Růžena Jesenská

Tam vysoko mi řekla nebesa i v jemné cloně mlhy celá zem, purpuru zář, jak padla do lesa, údolí kouzla čistým obrazem, slavíků píseň, horských tišin květ, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl bystřili šum a život dole v síti drsných cest, těch klopot, žalů, radostí a dum a na vše němá, zlatá sprcha hvězd, tam osten vryt, tu růže půvab vset, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl okamžik, jenž pohledět mi v hloubku žití dal, paprslek lásky, jenž mi v srdce vnik, měsíce srpek, jenž mi v oči plál, vzpomínek milých celý družný let, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řeklo srdce mé, jež bilo s oddaností sudbě vstříc, že růže své si každý neseme a těžko soudit, kdo jich nese víc, a byť mi svadlá nerozkvetla hned, že milovat mám svět! Tam vysoko mi řekl sám Pán Bůh, že stojí za život pln běd i tmy chvil čisté jasno, vonný jejich vzduch, byť návrat kynul v boj a do přítmí, za okamžiků teplo, zář a vzlet že milovat mám svět!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

583. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Kam pospíchám, a jaký cíl že mám? (Karel Babánek)
  2. Na Řipu. (Karel Babánek)
  3. ŠTĚSTÍ. (František Kvapil)
  4. Vyznání (Otokar Fischer)
  5. V mlhavé touze. (Josef Václav Sládek)
  6. TY PŘIŠEL JSI. (Herma Pilbauerová)
  7. SLOKY. (František Kvapil)
  8. HLASY Z ÚDOLÍ (Antonín Sova)
  9. Mé lásky nebe. (Xaver Dvořák)
  10. POOTAVSKÝ SLAVÍK. (Antonín Klášterský)