Epilog.
Tam vysoko...
Tam vysoko mi řekla nebesa
i v jemné cloně mlhy celá zem,
purpuru zář, jak padla do lesa,
údolí kouzla čistým obrazem,
slavíků píseň, horských tišin květ,
že milovat mám svět!
Tam vysoko mi řekl bystřili šum
a život dole v síti drsných cest,
těch klopot, žalů, radostí a dum
a na vše němá, zlatá sprcha hvězd,
tam osten vryt, tu růže půvab vset,
že milovat mám svět!
Tam vysoko mi řekl okamžik,
jenž pohledět mi v hloubku žití dal,
paprslek lásky, jenž mi v srdce vnik,
95
měsíce srpek, jenž mi v oči plál,
vzpomínek milých celý družný let,
že milovat mám svět!
Tam vysoko mi řeklo srdce mé,
jež bilo s oddaností sudbě vstříc,
že růže své si každý neseme
a těžko soudit, kdo jich nese víc,
a byť mi svadlá nerozkvetla hned,
že milovat mám svět!
Tam vysoko mi řekl sám Pán Bůh,
že stojí za život pln běd i tmy
chvil čisté jasno, vonný jejich vzduch,
byť návrat kynul v boj a do přítmí,
za okamžiků teplo, zář a vzlet
že milovat mám svět!
96
OBSAH.
Prolog3
Dvě sloky5
Modlitba6
Zapadá slunce8
U paláce10
Byl srpek zlatý12
Na moje když víčka sletí13
Když listí opadalo14
U kostela15
Slib18
Z pěšin a cest20
Vánoční38
Melodie42
U splavu44
Zdálo se mi46
Zas v lese47
U kříže49
V sadě51
Když den se loučil52
Pod mraky54
[97]
Časně z rána56
Co si vlny povídaly58
Dumky o jedné chaloupce60
Stráni65
Tys trpěl také67
Bez radosti68
Písnička69
Dolente70
V paprscích luny72
Zapomenout73
Jarní vzpomínka75
Dávno77
V stínech79
Když usínám81
Sen83
Jeden okamžik85
Den v říjnu86
Sen v kathedrale89
Calmato92
Stojí hory osněžené94
Epilog95
E: až; 2004
[98]