Dítě.

Dítě.
Před svatým božím večerem v soumraku tiše a skrytě zdobený dal jsem stromeček na rov, v němž leží mé dítě. Drobné jsem hračky navázal, svíčičky modré i rudé; všecko pak dárkem mělo vzít z ulice děvčátko chudé. Velká tam panna visela, střevíčky teplé a zdobné, jablka do půl zlacená, pamlsky velké i drobné. – Po svatém božím večeru na hřbitov vyšel jsem z rána, okolo hrobu ležel sníh, v něm cestička vyšlapána. 103 Stopa od malých nožiček, a běda! ty byly bosy – v očích mi stály pojednou veliké krůpěje rosy. Na stromku všecko netknuto, všecko, jak bylo a stálo; ubohé chudé děvčátko jenom tu pannu si vzalo. 104