U hrobu.

Adolf Heyduk

U hrobu.
Jak dech chladné nocí v chrámu na mramoru hladkých desk, jak na hrobě truchlá vrba, vyrůstá mé duše stesk. Truchlá vrba větve kloní stále k hrobu níž a níž, a já též se k hrobu kloním, kde mi s růží v ruce spíš. 106