Kdybych Tě, drahé dítě, měl!

Kdybych Tě, drahé dítě, měl! (Šestnáctý rok po smrti mé Lidušky.)
O vonných růží pestrý květ chtěl oloupit bych všechen svět a k nohám vrhat Ti jich pel, kdybych Tě, drahé dítě, měl. A všechen vůkol na sta mil rod slavíků bych polapil, by těšil Tě a pěl a pěl, kdybych Tě, drahé dítě, měl. A slunce úsměv, snivost hvězd na líce Tvé bych spěchal snést, jas krásy, nevinnosti běl, kdybych Tě, drahé dítě, měl. A svá bych ňadra rozerval a srdce vlastní krev Ti dal a mořem plul a pouští šel, kdybych Tě, drahé dítě, měl. 107 V boj s vichry spěl bych něm a slep, dal paži na špalek i leb a žárem spráh’ a stromem tlel, kdybych Tě, drahé dítě, měl. 108