Mráz.

Adolf Heyduk

Mráz.
Pad’ na myšlenky náhlý mráz, a z duše prchlo písně znění, i čekám, snad že bude snáz; leč hynu ve bdění i snění. Vždyť všecko náhlý vzal mi žal, jak sever krásu květné sněti, ba posud rvát mne neustal, a přec bych nechtěl zapomněti. A kdyby mého dítka zrak jen jeden den lil svoje zlato v ten půlstoletý srdce mrak, pak znova žít by stálo za to. 113