Vánoční stromek.

Adolf Heyduk

Vánoční stromek.
Vánoční stromku, rodiny stkvoste, vidím tě zdobit jizbu zas, raněné srdce zvučí a roste, poznovu plane zrak, jenž has’; zas se to v hlavě blýská a mění a přec, ó běda, jak dřív to není! To tam je všecko! Aspoň vy, snové, vraťte se chvilku v pěvcův stan; žalost mu ňadra hlode a klove, za živa je zde pochován; sneste mu v úkoj pod klenbu čela chvíle, když dcerka v klíně mu dlela. 115 Když mu kol krku ovila ruku, polibkem zanítila ret, když na své srdce při písně zvuku přivíjel víc než celý svět! Vánoce, zima; v srdci to zebe; ztratil jsem všecko: Tebe i sebe! – 116