Posvátné ostatky.

Adolf Heyduk

Z posvátných ostatků, jež srdci zbyly, je z vlásků temný prsten dražší všech, mé ženy ruce při pláči ho vily, a když se její slzy nejvíc lily, já neplakal, leč hynul v plamenech. To poklad můj! – Bouř snů mi hlavou běží, mha před zrakoma splývá v drahou tvář: zřím dítě své, jak v rakvičce mi leží a ženu svou, jež líbá je a něží a hledá ňader ruch a oček zář. A chvěju se... Mně náhle vlhne brva, a k prstenci se shýbá bledý ret, až skrývám jej, kde uschován byl zprva, leč čela bouř a požár ňader trvá; mé dítě ze všad jde mi na ústret. A marně tisknu hlavu chladnou dlaní, a marně píseň slétá na pomoc, ach, v ubohého dítka mrtvé skráni zřel první zjev jsem svého umírání, a za mnou volal život: „Dobrou noc!“

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

546. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osud. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Když v noci... (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ó holubičko mého opojení, (Xaver Dvořák)
  6. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  7. Tys plakala... (Josef Pachmayer)
  8. Jaks byla dojata, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Zas! (Jaroslav Vrchlický)
  10. STARÉ BÁJE (Jaroslav Vrchlický)