Květ poesie.

Adolf Heyduk

Květ poesie.
Když šerem lesa vonný večer táh’, šla ponejprv jsi přes mé duše práh, jak v křišťálový palác dávno kdys šla v bajce královna; tou nyní ty’s! A v stopách tvých byl samý jas a květ, jenž neodkvete za tisíce let a vonět bude do všech žití dob, ať čas mne odplaví a zavře v hrob! – 127