U krbu.

Adolf Heyduk

U krbu.
Na krbu je naloženo, a Tvé líce studí, přikloň se mi, drahá ženo, hřej se na mé hrudi! Uslyšíš-li bouři v prsu, nemni, že Tě zmarní, to jen květy sype s trsů ruch mých písní jarní. Mračno žele v oku taje – pod mrakem se jasní – tvář červánkem polita je – budem zase šťastni! Slzu, jež snad v tvář mi skočí – nechať slitou z hoře – promění mi zář tvých očí v perlu plnou zoře. 134