Ztracené stezky.

Adolf Heyduk

Pták zpíval v rudnoucích už ňadrech stromu, já pod stromem svou hlavu v dlaně skládal, pták tesknil po jihu a toužil domů, já po zavátých stezkách mládí bádal. Už nenajdu jich nikdy; listí rudé svým šelestem mi truchlé „s Bohem“ hude, a pavouk tajemný mi bez únavy síť bílou vije srdce kol i hlavy. Však ne, proč stesky v oku se mi taví? Pryč, povzdechu, pryč, černá dumo z hlavy, pryč, sivokřídlý kolem hlavy mraku, což není posud jaro mé v Tvém zraku?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

131. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. USÍNAJÍCÍ ZEMĚ. (František Taufer)
  2. SUSPIRIA (Antonín Klášterský)
  3. Zadul vichr na podhájí. (Josef Václav Sládek)
  4. In amaritudine. (Xaver Dvořák)
  5. Všichni ptáci odletěli, (Jiřík Luděk Moravský)
  6. None (Karel Babánek)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Podzimní píseň. (Otakar Mokrý)
  9. Na podzim. (Bohdan Kaminský)
  10. LII. V duši mé vždy jako v lese, (Vítězslav Hálek)