Černé oči.

Adolf Heyduk

Černé oči v bledé tváři, ó jak vás mám rád, jak umíte zlatou září moje srdce hřát, rázem půlnoc v něm se mění v růžovitý den, černé oči, zda to není pouhý klam a sen. Oči, oči, černé oči, plny slunných zdob, zdali paní vaše kročí někdy na můj hrob, aby na něm zkvetlo milo kvítí v jarní čas, a v mém srdci vykouzlilo klid a mír a jas? Ach, těch divů nedovede žárná vaše zář, lze-liž mrtvé líce bledé změnit v růžnou tvář? lze-liž ono srdce vznítit, jež zůstalo stát? Vy budete zářit, svítit a já spát, již spát.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

27. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Líbej mě. (Adolf Heyduk)
  2. Rty krásné Jindřišky. (Antonín Koukl)
  3. Vznítilo slunce svoji tvář... (Adolf Heyduk)
  4. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  5. JEJÍ VLASY. (Otakar Auředníček)
  6. MAŘENCE. (Adolf Brabec)
  7. Saronská růže. (Adolf Heyduk)
  8. Nepenthes. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZIMNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  10. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)