Černé oči.

Adolf Heyduk

Černé oči.
Černé oči v bledé tváři, ó jak vás mám rád, jak umíte zlatou září moje srdce hřát, rázem půlnoc v něm se mění v růžovitý den, černé oči, zda to není pouhý klam a sen. Oči, oči, černé oči, plny slunných zdob, zdali paní vaše kročí někdy na můj hrob, aby na něm zkvetlo milo kvítí v jarní čas, a v mém srdci vykouzlilo klid a mír a jas? 147 Ach, těch divů nedovede žárná váševaše zář, lze-liž mrtvé líce bledé změnit v růžnou tvář? lze-liž ono srdce vznítit, jež zůstalo stát? Vy budete zářit, svítit a já spát, již spát. 148

Kniha Pohádky duše (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 25) (1901)
Autor Adolf Heyduk