Čermáček
Když po půl věku doma v staré hruši
můj zrak se potkal s tebou, milým ptákem,
šly upomínky růžové mou duší,
jak nivou děti ověnčené mákem.
Upomínky, zlaté runy
luzných vnad a krás,
za královské pláště, trůny,
za žezla ni za koruny,
za svět nedám vás!
143
Blah poznal jsem tě po šedavé hlavě,
po sněhobílém na ní příčném pruhu
a černém líci, jež jsi upejpavě
na rzivá prsa chýlil, dávný druhu.
Snad styděl jsi se, kominíčku drahý,
či starému jsi příteli se klonil,
jenž na otecké navrátil se prahy,
by v lásce mateřské se vposled slonil?
Proč nevítal’s mne, rci, tím drobným zpěvem,
jejž nad tirády jiných rád jsem míval,
an srdce záchvěv spěchal za záchvěvem,
v snů dětských sad, kde blaženým jsem býval?
Jak rád jsem poslouchal tvé jitřní hóry
a bděl, když ještě hvězdy v nebi tkvěly
a na zářivých ňadrech mladé zory
dne růže krvavé se rozvíjely.
Když jitřenka, jež den za ruku vedla,
kraj vposled líbala i stromy sadu
a při loučení slzela a bledla,
až znikla v nebes blankytovém hradu.
Blah po kvetoucí zahradě jsem těkal,
bych blíž ti byl, kam zalétal jsi koli;
na švehol tvůj, na radost svou jsem čekal,
na popěvků tvých ňader zlaté doly.
144
Květ stromů slétal do rusých mi vlasů
a květ tvých písní do mé duše klínu
jak bílý motýl do pšeničných klasů
a zlatá muška v soumrak do jasmínu.
Ó jak jsem snil! A když své černé rámě
noc němá k nebi ku modlitbě vznesla,
tu každá myšlenka má v ňader chrámě
před tebou zbožně na kolena klesla.
A dnes tě vidím zase, něžný hosti,
leč kde můj květ? Sníh týmě lebky chladí,
a v mužných ňader srázné hlubokosti
lkát slyším rusé upomínky mládí.
Jak při tvém zpěvu zbujely, jak rostou,
jak v bouři mění se dech vonný sadu,
když s písní tvojí malou, dětsky prostou
v ráj mládí svého tajemně se kradu.
Zas domov zřím, les vůkol, luhy, stráně
a s otcem matku, jež mě k srdci vije,
a v chladné ruce horké tisknu skráně,
a duše má jen zevšad smutek pije.
A ty jej množíš! Hle ta jarní doba,
jež v každý květ a v každé srdce září,
nás hlavověsi marně budí oba,
jsme v ruchu žití, oba samotáři.
145
Upomínky, zlaté runy
luzných vnad a krás,
za královské pláště, trůny,
za žezla ni za koruny –-
za svět nedám vás!
146