Lék.

Adolf Heyduk

Šuhajka jsem cestou střetla, mladý je, pěkný štíhlý, jako vzkvetlá lilie; zrak jako té anemonky modrý květ, ret jak růže, hlas jak zvonky – „p“ všech pět! Postál, zdravil; hlavu já jsem sklopila, jak by slunce zář mne jasem skropila. Zašel; teď ho mezi všemi hledám zas; kdo že byl? ach, povězte mi, prosím vás! Ten-li, jenž mi z boží vůle usouzen, přejdu světa obě půle ven a ven; přejdu světy, přejdu moře zas a zas, či Bůh pro pláč jen a hoře stvořil nás? Nestvořil nás pro pláč věru milý Bůh; ne pro rosu při večeru květný luh, ale rosu pro unylý luhu květ; – pro žal ňader ve zlé chvíli vroucí ret. –

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

132. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYS ZA DNŮ JASNÝCH... (Vladimír Frída)
  2. Já jsem psal, Ty šeptalas; (Josef Holý)
  3. VÁM. (Adolf Brabec)
  4. V máji. (Adolf Heyduk)
  5. MARCHE FUNÉBRE. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  7. Večer před svatbou. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Pohádky. (Adolf Heyduk)
  9. S jara. (Adolf Heyduk)
  10. *** Byl’s velký, a byl zbožný; (Josef Václav Sládek)