Beze stopy.

Adolf Heyduk

Jarní zkazka letí světem, posety jsou cesty květem, a mé mládí zlatovlasé po těch cestách probíhá se. Prohání se luhem, polem, kvítí trhá, metá kolem, střásá rosu s kyprých snětí, s ptáky v háj i na luh letí. Do bujné se trávy skrývá, s křepelkou si v žitě zpívá, z pobřežního bystřin mlází lesklým jelcům drobty hází. Prchlo, nevrací se, škoda! Hledím za ním – v hruď to bodá – nejde! Bádám, kde by bylo? Bůh ví, kamo zabloudilo!... Kvapí zima ručím během, zaváto je všecko sněhem; kudy těkáš, moje snění? Po tvém jaru stopy není.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

5. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou. (Adolf Heyduk)
  2. V tichu svátečním. (Vojtěch Pakosta)
  3. Nový život. (Adolf Heyduk)
  4. Krásy zář. (Adolf Heyduk)
  5. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  6. Ruch. (Adolf Heyduk)
  7. U roháče. (Adolf Heyduk)
  8. Vere novo. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Cestou z domova. (Alois Škampa)
  10. Tajemná doba. (Adolf Heyduk)