Beze stopy.

Adolf Heyduk

Beze stopy.
Jarní zkazka letí světem, posety jsou cesty květem, a mé mládí zatovlasézlatovlasé po těch cestách probíhá se. Prohání se luhem, polem, kvítí trhá, metá kolem, střásá rosu s kyprých snětí, s ptáky v háj i na luh letí. Do bujné se trávy skrývá, s křepelkou si v žitě zpívá, z pobřežního bystřin mlází lesklým jelcům drobty hází. Prchlo, nevrací se, škoda! Hledím za ním – v hruď to bodá – nejde! Bádám, kde by bylo? Bůh ví, kamo zabloudilo!..zabloudilo!... 13 Kvapí zima ručím během, zaváto je všecko sněhem; kudy těkáš, moje snění? Po tvém jaru stopy není. 14