II. Bylo v rodné síni

Adolf Heyduk

II.
Bylo v rodné síni
Bylo v rodné síni
po skrovničkém stole; sprovodil’s mne z domu přes zahradu v pole.
Mimo táhlý rybník luhem na silnici, pohleděl jsi na mne, pohladil mne v líci. Sklopil’s hlavu, vzdychl, ticho bylo zase, jenom velká slza leskla se Ti v řase. Ach, v té jedné slze tolik smutku bylo, že mi to až v hlavě bouří zavířilo. 98 Jí jsi řekl všecko – vrátil’s se a zašel, a já místo v lese ku pláči si zašel. Do mechu jsem padl, hrozné chvíle tuše – loučilyť se na vždy naše družné duše. – 99