Prchlý máj.

Adolf Heyduk

Prchlý máj.
Bylo to v máji, růže se rděla, v rozkoši nebe líbalo zem, poupata stromů v běl se rozvíjela pod nebes zlatým závojem. Pěnkavy k hnízdům hledaly si snětí, vzduch zvonil zpěvem skřivánkův a dětí, a máj byl také v srdci mém. Zpíval jsem, výskal, nevěděl ani, po jaru léto že mi vzal čas, mrazný že sever v sychravém vání dechl mi jíní v temný vlas. Neustal posudposud, aniž vyburácel; chce, abych srdcem teskně vykrvácel a žárem duše navždy zhas’? 18