Prosba.

Adolf Heyduk

Prosba.
Svůj vesna kvítím přizdobuje vůz, jas slunce zářný padá na haluz i do mých zápisků se vkrádá; ó, postůj, příteli můj dlouholetý, a rozviň poupata mých písní v květy, jen za to vroucně pěvec tebe žádá. Mé dumné čelo zjasni, laskav buď, změň slzy v perel skvost, v květ rozviň hruď, dej síly písni mé, jež právě vzchází, než přijde žal – ach, často kolem klusá! – a její útlý kalíšek mi zdusá, jenž vůni svou mě světem doprovází. 16