Náhrada.

Adolf Heyduk

Náhrada.
Zpět přišel čas, v němž svět se budí: pln kvítí, zpěvu, sladkých tuch, i zachvěla se klenba hrudi, a na čelo mi klepal Bůh: „Spěš v rodný dům, tvé srdce strádá, já vím, co přeje si a žádá ten jeho plachý stesk a ruch!“ I letím křídly vlaštovice pod neviděný dávno krov, skráň stydne mi, leč plane líce, ret chvěje se, leč nemá slov; mým před zrakem se náhle stmívá – kdo líbali mne, všecky skrývá ten temný, chladný, němý rov. 79 Mně zdá se, zář jak k nohám vniká, že šlapu mládí svého květ, mé oko vlhne, duše vzlyká, leč jako ve snu šepce ret: „Proč lkáš? zda mysli vzdušné hrady a nebe, jež jsi ztratil tady, Bůh nedává ti v písni zpět? 80