Pozdrav.

Adolf Heyduk

Pozdrav.
Rodných krajů smavé luhy, z hloubky duše mám vás rád, vás i bystřin lesklé pruhy, pozdravuji nastokrát, vše, co na vás puči, roste z ňader hvozdů, luk a niv, jako pestrou kytku noste všemu světu na podiv. Rodných krajů kyprá pole, zvučné duše na pokyn, každou brázdu vaši dole líbám jako matku syn, plno zrní ať z vás roste, každé stéblo jezdce výš, aby dlaně lidu prosté dosti měly chlebů již. 45 Rodných krajů šumné bory, vašich kmenů kyprá chvoj perutných chraň pěvců sbory, v jichž tak rád bych vzletl roj; ať se srdci, které stůně a jež zklamal svět a čas, krásou zpěvu, silou vůně vrátí prchlé štěstí zas. Rodných krajů lide švarný, Bůh ti v paže silu dej, nepřítel-li věčně svárný v bojovný tě vyzve rej; vstaň, jak svaté právo káže, bleskem pohled oka buď, orlem srdce, mlatem páže, hradbou, tvrzí mužná hruď. Rodných krajů bohatýři s lidem buďte jak chce Bůh; zrádce ten, kdo jinam míří, k výkřikům kdo práva hluch, v jednom šiku v boji, v míru, v sterých srdcích jeden žeh, zdráv buď, kraji bohatýrů, zdráv buď, lide celých Čech! 46