II. Máti, milá máti, moje srdce zlaté!

Adolf Heyduk

II.
Máti, milá máti, moje srdce zlaté!
Máti, milá máti, moje srdce zlaté!
Což mi, drahá máti, bíle rozkvétáte jako v chumelici jabloň v šírém poli... ach, což moje srdce stýská si a bolí!
Ach, což to mé srdce stěžuje si, stýská, že květ jinovatky hlavičku Vám stiská; že v těch zlatých rukou tolik tíhy máte, že je k té mé hlavě sotva pozvedáte! Ale moje hlava také žalem zvadá, na prsa Vám sama, s prsou na klín padá, jako mlýnský kámen do kola se točí, a na místě řeči zality mám oči. 113