Matčina píseň.

Adolf Heyduk

Matčina píseň.
V mou padl duši dumající jak roztopený zlata kov, mé drahé matky, dávno spící, zvuk staré písně, prostých slov. A zní mi na rtech, zní mi v duši a nechce ustat nikterak, a chví se v ňadrech, v srdci buší a v slzy potápí mi zrak. A přec zas při ní volno je mi, jak k oblakům bych měl se vznést, snad vzkaz s andělů perutěmi mé matky z nadsvětí to jest. 122