X. Otcův hrob.

Adolf Heyduk

X.
Otcův hrob.

Na hřbitově kostelíček kříž na vršku báně, leží mi tam zlaté srdce, stříbrem zkvetlé skráně; leží mi tam otec starý, s rukou spjatou ruku, myslí na nás, jak se vede dětem v světa hluku. Ach, tatíčku, hlavo bílá, nestejně se daří, starším slzy v duši tuhnou, mladším hoří v tváří; jedněm-li žal v píseň zkvetne, druhým v povzdech vzroste; vzdech a píseň, různá říza, ale stejní hosté! 110 Ach, tatíčku, srdce zlaté, smutně volám z dáli, dobře, že jste milé ruce na své hrudi spjalyspjali, však kdybyste pramen žalů zřeli v kapce štěstí, puklo by Vám, můj tatíčku, vzdechem od bolesti! 111