Zimní květy.

Adolf Heyduk

Zimní květy.
Zahynuli krásní snové bez rýmů i s rýmy, v končiny je nesly nové strasti křídly svými; k severu je nesly, dálnými kde za horami krásní snové, zlaté klamy v širá moře klesly. A přec někdy se mi zdává, květnatou že směsí zima, družka moje smavá, na okno je věší tiché síňky mojí; zřímť, kdy na ty hledím zdoby, že v nich rosa jarní doby: slzy mladí stojí. 35