Nač žalovat?

Adolf Heyduk

Nač žalovat?
Zas jeseň zde, a zachmuřeno všade, pták skrývá se, a tichne lesů ruch, mdlý slunce pršek malou duhu klade do pavoukovy síti místo much, jak Dionysos v bajných časů dáli vše v zlato měnil hladovému králi. Dech země na travinách jinovatí, a povzdech lidský jinovatí s ním, zlou hru se jaly zlobné větry hráti a sázky házejí si lupením; teď zase v pohněvu se lesem honí jak v bajce běsi na příšerném koni. Vše němo kol, mně volno tu však přece a divno zas, že plakal bych i klek’... Výš hlavu však! Šíř’, utísněné plece! Vždyť k vám jde píseň z říše myšlenek; nač žalovat, že jíní leb mi shýbá, když píseň v dobách zlých mé srdce líbá? 26