I. Moje máti zlatá, zlatá moje máti!

Adolf Heyduk

I.
Moje máti zlatá, zlatá moje máti!
Moje máti zlatá, zlatá moje máti!
Což bych Vám chtěl také píseň zazpívati, leč myšlenka vzletná sotva křídla zvedne, juž stižena žalem v koutek ňader sedne.
Pro Vás píseň dříve ve slzách se topí, nežli jaré větve života se chopí; jiným květy svíjím, ale Vám zda mohu? a tak poroučím Vás jenom Pánu Bohu. Ale, zlatá máti, hlavičko má sivá, bez Vás přece žádná píseň nezaznívá; nežli vroucnou duší povznáším se k pění, vzpomenu si na Vás místo pomodlení. 112