Léčka.

Adolf Heyduk

Léčka.
Léčku jste mi uchystaly, rodný luhu s nivou, motýlem jste duši laply na kytku vnad živou. A jak kráčím po dědinách, lukami i polem, samou vůní, samou krásou jde mi hlava kolem. Ba, já nevím, z vůně-li to, že se hlava točí, nebo z hochů hrdých ňader nebo z děvčat očí. A já nevím, je-li z hájů nebo z pestrých luhů, na něž slunce položilo z květů tkanou duhu. 62 A já nevím, z vůně-li to nebo z lidské krásy, že radosti hojná vláha stížila mi řasy. 63