Jíní.

Adolf Heyduk

Jíní.
Zas prchla jeseň; první mráz hor čela oděl v běl – toť děsný spěch, on květy sžeh’, jež jsem dřív v prsou měl! Už jíní kryje hlavu mou, a rozvát ňader pyl, žel, pomoz Bůh! Ach, smutný luh, v němž jsem dřív kytky vil! Co vil jsem, nebudu juž vít, vše kryje sníh a mech; leč co Bůh vzal, nevrátí žal; co v hrobě, spáti nech! 31